Čapkovy prázdné cestopisy

Karel Čapek byl úžasná osoba. Psal, cestoval, fotil a ilustroval. Každý jeho cestopis je vlastně mix všeho zmíněného a velmi autetický popis zemí, kam se vydal. Ve Výletu do Španěl zaujmou jeho perokresby rostlin a Španělek. V Cestě na sever zase jemné linky fjordů. Je to tak lehké a nenásilné, že vás tyto cestopisy nadchnou a s nimi i touha se do těch zemí vydat. Na to, že jsou tyto knihy už starší, tak působí aktuálně, ale kdybyste se podle nich vydali, už to nebude stejné. Čapek měl štěstí na dobu, kdy se Španělky odívaly běžně do tradičních šátků, anebo na venkově mohl fotit výjevy jako z obrázků Josefa Lady.

Já jsem četla kdysi Cestu do Španěl, když jsem chodila na španělský gympl, ale Kuba, můj milý, ty cestopisy v nedávné době objevil v antikvariátu a hltá jeden za druhým, stejně jako další jeho tvorbu. A mě napadlo mu k jubilejním třicátým narozeninám vyrobit tyhle cestopisy ale jako prázdné zápisníky k jedinému účelu – jít v Čapkových stopách! Dobrodružství je určitě zaručené. Chvíli jsem zvažovala, že třeba jednu cestu už rozplánuji a hledala, jestli to někdo už třeba nešel, ale žádnou mapu nebo takový nápad jsem nenašla. Časově už jsem ale nestíhala to všechno přečíst a zaznamenat, takže jsem to nechala jen prázdné s prostorem k dalšímu plánování.

Vyráběla jsem to samozřejmě na poslední chvíli, takže s výrobou to bylo trochu divoké a u toho se chybuje. U mě to nebylo jinak. Naštěstí jsem měla pár prázdných knižních bloků už předšitých, takže jsem jen měla vyrobit předsádky a desky. Jen...

Začala jsem tím, že jsem je pěkně ořezala a až poté si uvědomila, že ty předsádky by se hodilo mít už přilepené na knižních blocích před ořezem, jak bývá zvykem. Ještěže si můžu s formátem libovolně hýbat, takže nic není chyba, dokud se tedy nedostanete na velikost pidi knížeček ze suvenýrů.

Na přední předsádku jsem vyrobila vzor Č se směrovou růžicí, která se opakuje na deskách a na zadní dala černobílou mapu každé země. Prohodila jsem sice během procestu Španělsko a Holandsko, ale mistrně jsem to zas napravila. Někdy se ještě jde v procesu vrátit, jindy je to už v tahu a musí se začít znova.

Desky jsem chtěla vítězoslavně pozlatit, ale se zlatičkou (jejíž příběh je na samostatnou kapitolu) se teprve sžívám, takže zlacení ještě není perfektní. Takže jsem je musela vyřešit jinak a výsledek je vlastně mnohem lepší, protože jsem si digitálně pomohla a udělala grafiku ve stejném stylu.

Původně jsem se zamýšlela, že je udělám z barevných pláten, pak z šedého, ale nakonec jsem skončila u světlého papírového potahu s lehkou strukturou. Barevné odlišení jsem ponechala na růžíci, kapitálcích a záložce. A funguje to skvěle.

Dokonce tak dobře, že když je Kuba rozbalil, tak mi neunikl takový ten "šťastný ale trochu zaskočený pohled říkající: Ale tyhle cestopisy už mám." Knihařsky se mi fakt povedly, takže záměna za profi knížky jedině potěší :D

Pak jsem si je ještě prohlížela a viděla, že na hřbetu jednoho se papír trochu protrhl. Že bych to přece jen nenechala dobře doschnout? Jenže viníkem byla naše kočka, která má ve zvyku záložky z knížek okamžitě okousat. Dvě z nich stihla už zkrátit a okousat rožek knížky. A já přitom zpochybnila svoji práci! :D

Skříně na archy papíru

Konečně jsem si pořídila kus nábytku, o kterém jsem dlouho snila. Né, není do designový gauč. Já převážně investuju jenom do podnikání, ostatní mi přijde už jako zbytečnost. Sice je to na Pinterestu hezký a jednou by se mi i něco takého možná líbilo. Moc dobře ale vím, že mám zvýšený tep, když narazím na knihařský lis nebo řezačku a výprodeje oblečení by se na EKG projevily jako dlouhé smutné pípnutí.

Když jsem narazila na skříně na papíry, tak jsem trochu váhala. Pořídit nebo ne? Jestli je potřebuju, tak to je jasný. Archy papírů jsem měla v provizorním stojanu na sobě a vždycky to bylo hrozná posilovna, když jsem se snažila dostat pár papírů ven.

Musela jsem vyřešit prostory, kam by se vlezly. Zatím mám azyl v domě mých rodičů, kteří mi dovolili si tu udělat provizorní dílnu a za to jsem neskutečně vděčná, protože bez toho by bylo náročnější se vydat na tuhle knihařskou cestu. Příští rok už mám v plánu najít větší dílnu v Olomouci, ale to bude záležet, jak se mi bude dařit, a proto jestli mě chcete podpořit, můžete si ode mě objednat fotoalbum. :) www.goldenkat.cz

Ale zpátky k těm skříním. Dvě velké skříně a každá z nich má 25 šuplíků! Tolik místa na papíry. Nebylo to těžké rozhodnutí. Zato ty skříně těžké byly. Jak moc, to jsme měli teprve zjistit. Moje zkušenosti se stěhováním jsou víceméně omezené na skládání nábytku z Ikey. Tohle byly ale masivní skříně a trochu jsem zalitovala, že nejsem svalnatá dvoumetrová Amazonka, která by byla při stěhování alespoň trochu k užitku. Naštěstí se to zvládno ve třech chlapech a zdárně jsme skříně i težký šuplíky dostali do auta.

Ty skříně mají příběh. Bývaly v papírnictví a šuplíky ukrývaly krásné papíry. Majitel mi ukazoval vzorníky a tu lásku k papíru poznáte hned. To, jakým způsobem se ruce dotknou papíru, aby vnímaly gramáž nebo texturu. Lehce, až s respektem, aby se neponičil nebo nezašpinil. Skříně už se více jak deset let nepoužívaly, ale je tam to pouto s podnikáním, papírem a dřevěnými šuplíky. Bylo těžké se odhodlat k prodeji. Je to asi jako když dáváte koťátko k adopci a doufáte, že skončí v dobrých rukou. Tímto bych chtěla vzkázat, že jsou v dobrých rukou, budou v šuplíkách mít jen ty nejkrásnější papíry a jejich příběh bude pokračovat! :)

Samotné stěhování bylo divoké. Museli jsme je umístit oknem. Teda já ne, ale Kuba s jeho tátou to zvládli. Moje mamka mi zas pomohla se šuplíky. A pak jsme z toho měli bolesti zad a nalomené zdraví :D Ale vypadá to nádherně! Roztřídila jsem tam papíry podle barev a gramáže, a zařídila si tam řezací zónu. Všem zúčastněným moc děkuji za pomoc. Všem se skříně moc líbí, ale stejně se třesou okamžiku, kdy je budem zas stěhovat ven :D

Knihařské nástroje

Tohle jsou moje knihařské nástroje. Všechny to rozhodně nejsou, ale používám je nejčastěji 

a chtěla bych vyzdvihnout hlavně ty základní a nejnutnější, se kterými jde vyrobit třeba zápisník. 

Řekla jsem si, že knihařské potřeby rozdělím na malé nástroje, stroje, doplňkové materiály, papíry a potahy. 

Tak začneme těmi nástroji. 

1. M Ě Ř E N Í  &  Ř E Z Á N Í

Koupili jste si papíry a chcete je nařezat na určitý formát.

Pravítka

Pokud budete řezat z menších archů papíru (třeba A3), bude se vám hodit kovové pravítko (30 cm). Já řežu z velkých archů papíru, tak používám velké pravítko (100 cm). S tímto ale víc měřím, než řežu, protože je z měkkého kovu, takže když mi ujede řezák, dělá do pravítka rýhy. Na řezání lepenky mám vyrobený příložník z nerezu, který je daleko odolnější.

A protože se v knihařině pořád něco měří, vyplatí se mít hodně pravítek různých velikostí strategicky rozmístěných, aby byly po ruce. Na řezání se hodí mít težší pravítka, o které se můžete svou vahou zapřít, aby vám to neujelo. Na měření postačí obyčejný pravítko. Používám i navinovací metr, který používám na rychlá měření.

Tloušťkoměr

Když už jsme u toho měření, nemohu opomenout tento úžasný nástroj. Začátečník ho asi zas tak nepotřebuje, ale když potřebuju vědět, jestli má lepenka 2 nebo 3 mm, nebo jak silný je tento arch papíru, je to jasná volba.

Řezací podložka

To je nutnost. Pořád něco budete řezat a nechcete si pořezat stůl. Já jsem si pořídíla velikou kvůli velkým archům. 

Prodávají nejrůznější velikosti. Myslím, že A4, A3 mívají i v papírnictví.

Řezák

Pořiďte si nějaký hobby řezák z nářadí. Dobrý je s kovovou rukojetí. Plastový může asi prasknout. A ty úzké s malým řezákem jsou na nic. 

Skalpel

Lepší alternativa těch úzkých kancelářských řezáků. S tím dělám jemné řezy a ořezy. 

T I P :

Opravdu si vryjte do paměti ono pořekadlo ,,Dvakrát měř a jednou řež". 

Je v tom schovaná hluboká pravda, spousta nadávek a zkušeností.

2. L I S O V Á N Í

Už jste si nařezali papíry. Teď si je složíte do složek a dáte vylisovat.

Kostka

Knihařská kost je hodně důležitá věc, kterou se hodí mít. Je to totiž univerzální nástroj a nenahradí ho tupá pravítka, nůžky nebo nevím, co ještě. Dělá rýhy (biguje), uhlazuje, je to váš nehet, čistý prst a dlaň. Tím chci říct, že nedoporučuju uhlazovat rukou, pokud ji nemáte čistou nebo suchou. A můžu vám říct, že knihař má ruce vždycky zaprasené od lepidla. Když si nebudete chtít něco upatlat, budete si muset vypěstovat syndrom častého mytí rukou. Ještě jedna věc - když se vám nepotí ruce, je pro vás práce s papírem ideální. Kostku můžete použít právě při skládání papírů napůl, když je to zapotřebí. A z čeho je knihařská kost? Trochu jsem googlila a našlo mi to, že z hovězí nebo velrybí kosti. To mě trochu děsí jako zapáleného milovníka zvířat. Zní to jako by to bylo z rohu jednorožce, že? : / Existují i jiné materiály, třeba teflon (tuhle ovšem omylem nezapalte, když máte doma kanárka). Viděla jsem ale, že se vyrábí i kovové. 

Desky

Když chcete vylisovat složené složky, dáte to mezi desky a do lisu. Když nemáte lis, tak ty desky zatížíte něčím jiným. 

Těžítka

Činky, těžítka, staré harampádí, jehož původ by ani v Kufru nepoznali. Je to težké a malé, ale tak, že se to dá často zvedat? Tak to je ono. Může to být nějaké divné kolečko z dílny. Nebo třeba placatá činka z cvičícího stroje, to jsem 

třeba našla já. A tak různě. Chce to ale vyčistit a nejlépe obalit ve fólii, pokud by to mělo tendenci špinit.

Svěrák

Tu a tam se může hodit, když chcete pevně stáhnout papíry mezi deskami třeba. Nebo i jako alternativa lisu.

3. Š I T Í 

Tak, složky jsou vylisované, papír si trochu sendul. Je čas rozkreslit šití.

Tužka

To není potřeba složitě vysvětlovat. Mějte po ruce různé psací nástroje, abyste si mohli poznačovat rysky, zapisovat rozměry a tak.

Malé pravítko

Změříte si velikost složky, rozpočítáte na díly a zakreslíte. Klidně víc pravítek - kovové, plastové, s Mickey Mousem...

Šídlo

Je šikovné si dírky předděrovat nebo šít rovnou.

Jehla

Knihařská jehla s širším očkem, aby se tam vlezla nit. Lepší je dlouhá a tenčí, 

ale je dobré si vyzkoušet, co komu sedí.

Nit

Rozhodně nedoporučuji obyčejné nitě na textilní šití. Jsou tenké, trhají se a zamotávají. 

Asi je možné použít bavlnku, ale já dávám přednost silnějším knihařským nitím. 

Vosk

Před šitím se může nit navoskovat, a tím se nebude tolik zamotávat.

4. L E P E N Í

Lepidlo

PVA (polyvinyl acetát) na lepení hřbetu. Může se naředit, aby mělo řidší konzistenci a trochu to zpomalí schnutí. 

Škrobové lepidlo

Hodí se na lepení potahu desek. Schne pomaleji, takže dává prostor pro opravy a vyhlazení. 

Je dobré ho skladovat v ledničce, anebo přidat trochu PVA pro konzervaci.

Štetec

Malé, velké, ploché nebo kulaté. Každý se hodí na něco jiného. 

Já je používám spíš na menší věci – lepení proužků, hřbetu atd.

Váleček s nádobkou

Tohle zbožňuju. Místo lepení desek štětcem, který bývá hodně nasáklý lepidlem a dělá šmouhy,

používám váleček na barvu. Ten umí rovnoměrně nanést lehkou vrstvu lepidla a umožňuje pracovat rychle.

Časem se jak štětce a válečky slepí, proto je dobré je nenechat vyschnout a buď je mýt vždy v lepidle,

nebo je hned umýt. Pokud mi zbyde lepidlo v nádobce, přikryju ji potravinářskou fólií. Lepidlo časem houstne,

takže ho chce vždycky trochu aktivovat a rozmíchat. Když chci čistou nádobku, nechám zbytky lepidla na vzduchu

uschnout. PVA jde pak skvěle sloupnout. U škrobu to už tak moc nešlo, láme se. Tam by měla pomoci horká voda.

Makulatura

Tak se říká pomocným papírům, které se používají při lepení. Bude to chtít nějaké zbytkové papíry.

Vyplatí si takové papíry skladovat a využít je co nejvíc. A pak samozřejmě zrecyklovat.

5. E X T R A

Plochý nůž

V knížkách ho uvádějí. Jde tím odřezávat balící papír, ale já žádný nemám

a zatím mi nikde nechyběl. Ale to asi proto, že si balící proužky na hřbety stříhám na míru.

Kladivo

Na kulacení hřbetu se hodí kladívko nebo palice s širší plochou.

Dělá se to jemně, žádné zběsilé bušení kladivem do knížky. :)

Kovové kružítko

Jde použít třeba při začišťování nalepených desek, když je chceme mít zevnitř

hezky zarovnané a stejné velké záložky, aby to opticky nevadilo pod předsádkou.

Rýhou se vyznačí vzdálenost od kraje a řezákem odřežou přebytky.

- - - - -

Tohle jsou takové základní nástroje do výbavy, které nejčastějši používám při výrobě.

Určitě ještě něco chybí. Klidně napište do komentářů, jestli vás ještě něco napadá.

Potom už jsou specifičtější nástroje třeba nože na tenčení kůže, kleště na růžky apod.

V dalším kroku se zaměřím na materiály, které se stávají součástí knihy 

jako třeba kapitálek nebo záložka.