Já jsem četla kdysi Cestu do Španěl, když jsem chodila na španělský gympl, ale Kuba, můj milý, ty cestopisy v nedávné době objevil v antikvariátu a hltá jeden za druhým, stejně jako další jeho tvorbu. A mě napadlo mu k jubilejním třicátým narozeninám vyrobit tyhle cestopisy ale jako prázdné zápisníky k jedinému účelu – jít v Čapkových stopách! Dobrodružství je určitě zaručené. Chvíli jsem zvažovala, že třeba jednu cestu už rozplánuji a hledala, jestli to někdo už třeba nešel, ale žádnou mapu nebo takový nápad jsem nenašla. Časově už jsem ale nestíhala to všechno přečíst a zaznamenat, takže jsem to nechala jen prázdné s prostorem k dalšímu plánování.
Vyráběla jsem to samozřejmě na poslední chvíli, takže s výrobou to bylo trochu divoké a u toho se chybuje. U mě to nebylo jinak. Naštěstí jsem měla pár prázdných knižních bloků už předšitých, takže jsem jen měla vyrobit předsádky a desky. Jen...
Začala jsem tím, že jsem je pěkně ořezala a až poté si uvědomila, že ty předsádky by se hodilo mít už přilepené na knižních blocích před ořezem, jak bývá zvykem. Ještěže si můžu s formátem libovolně hýbat, takže nic není chyba, dokud se tedy nedostanete na velikost pidi knížeček ze suvenýrů.
Na přední předsádku jsem vyrobila vzor Č se směrovou růžicí, která se opakuje na deskách a na zadní dala černobílou mapu každé země. Prohodila jsem sice během procestu Španělsko a Holandsko, ale mistrně jsem to zas napravila. Někdy se ještě jde v procesu vrátit, jindy je to už v tahu a musí se začít znova.
Desky jsem chtěla vítězoslavně pozlatit, ale se zlatičkou (jejíž příběh je na samostatnou kapitolu) se teprve sžívám, takže zlacení ještě není perfektní. Takže jsem je musela vyřešit jinak a výsledek je vlastně mnohem lepší, protože jsem si digitálně pomohla a udělala grafiku ve stejném stylu.
Původně jsem se zamýšlela, že je udělám z barevných pláten, pak z šedého, ale nakonec jsem skončila u světlého papírového potahu s lehkou strukturou. Barevné odlišení jsem ponechala na růžíci, kapitálcích a záložce. A funguje to skvěle.
Dokonce tak dobře, že když je Kuba rozbalil, tak mi neunikl takový ten "šťastný ale trochu zaskočený pohled říkající: Ale tyhle cestopisy už mám." Knihařsky se mi fakt povedly, takže záměna za profi knížky jedině potěší :D
Pak jsem si je ještě prohlížela a viděla, že na hřbetu jednoho se papír trochu protrhl. Že bych to přece jen nenechala dobře doschnout? Jenže viníkem byla naše kočka, která má ve zvyku záložky z knížek okamžitě okousat. Dvě z nich stihla už zkrátit a okousat rožek knížky. A já přitom zpochybnila svoji práci! :D
Žádné komentáře:
Okomentovat