středa 3. října 2018

Skříně na archy papíru

Konečně jsem si pořídila kus nábytku, o kterém jsem dlouho snila. Né, není do designový gauč. Já převážně investuju jenom do podnikání, ostatní mi přijde už jako zbytečnost. Sice je to na Pinterestu hezký a jednou by se mi i něco takého možná líbilo. Moc dobře ale vím, že mám zvýšený tep, když narazím na knihařský lis nebo řezačku a výprodeje oblečení by se na EKG projevily jako dlouhé smutné pípnutí.

Když jsem narazila na skříně na papíry, tak jsem trochu váhala. Pořídit nebo ne? Jestli je potřebuju, tak to je jasný. Archy papírů jsem měla v provizorním stojanu na sobě a vždycky to bylo hrozná posilovna, když jsem se snažila dostat pár papírů ven.

Musela jsem vyřešit prostory, kam by se vlezly. Zatím mám azyl v domě mých rodičů, kteří mi dovolili si tu udělat provizorní dílnu a za to jsem neskutečně vděčná, protože bez toho by bylo náročnější se vydat na tuhle knihařskou cestu. Příští rok už mám v plánu najít větší dílnu v Olomouci, ale to bude záležet, jak se mi bude dařit, a proto jestli mě chcete podpořit, můžete si ode mě objednat fotoalbum. :) www.goldenkat.cz

Ale zpátky k těm skříním. Dvě velké skříně a každá z nich má 25 šuplíků! Tolik místa na papíry. Nebylo to těžké rozhodnutí. Zato ty skříně těžké byly. Jak moc, to jsme měli teprve zjistit. Moje zkušenosti se stěhováním jsou víceméně omezené na skládání nábytku z Ikey. Tohle byly ale masivní skříně a trochu jsem zalitovala, že nejsem svalnatá dvoumetrová Amazonka, která by byla při stěhování alespoň trochu k užitku. Naštěstí se to zvládno ve třech chlapech a zdárně jsme skříně i težký šuplíky dostali do auta.

Ty skříně mají příběh. Bývaly v papírnictví a šuplíky ukrývaly krásné papíry. Majitel mi ukazoval vzorníky a tu lásku k papíru poznáte hned. To, jakým způsobem se ruce dotknou papíru, aby vnímaly gramáž nebo texturu. Lehce, až s respektem, aby se neponičil nebo nezašpinil. Skříně už se více jak deset let nepoužívaly, ale je tam to pouto s podnikáním, papírem a dřevěnými šuplíky. Bylo těžké se odhodlat k prodeji. Je to asi jako když dáváte koťátko k adopci a doufáte, že skončí v dobrých rukou. Tímto bych chtěla vzkázat, že jsou v dobrých rukou, budou v šuplíkách mít jen ty nejkrásnější papíry a jejich příběh bude pokračovat! :)

Samotné stěhování bylo divoké. Museli jsme je umístit oknem. Teda já ne, ale Kuba s jeho tátou to zvládli. Moje mamka mi zas pomohla se šuplíky. A pak jsme z toho měli bolesti zad a nalomené zdraví :D Ale vypadá to nádherně! Roztřídila jsem tam papíry podle barev a gramáže, a zařídila si tam řezací zónu. Všem zúčastněným moc děkuji za pomoc. Všem se skříně moc líbí, ale stejně se třesou okamžiku, kdy je budem zas stěhovat ven :D










středa 15. srpna 2018

Knihařské nástroje

Tohle jsou moje knihařské nástroje. Všechny to rozhodně nejsou, ale používám je nejčastěji 
a chtěla bych vyzdvihnout hlavně ty základní a nejnutnější, se kterými jde vyrobit třeba zápisník. 

Řekla jsem si, že knihařské potřeby rozdělím na malé nástroje, stroje, doplňkové materiály, papíry a potahy. 
Tak začneme těmi nástroji. 



1. M Ě Ř E N Í  &  Ř E Z Á N Í

Koupili jste si papíry a chcete je nařezat na určitý formát.

Pravítka
Pokud budete řezat z menších archů papíru (třeba A3), bude se vám hodit kovové pravítko (30 cm). Já řežu z velkých archů papíru, tak používám velké pravítko (100 cm). S tímto ale víc měřím, než řežu, protože je z měkkého kovu, takže když mi ujede řezák, dělá do pravítka rýhy. Na řezání lepenky mám vyrobený příložník z nerezu, který je daleko odolnější.
A protože se v knihařině pořád něco měří, vyplatí se mít hodně pravítek různých velikostí strategicky rozmístěných, aby byly po ruce. Na řezání se hodí mít težší pravítka, o které se můžete svou vahou zapřít, aby vám to neujelo. Na měření postačí obyčejný pravítko. Používám i navinovací metr, který používám na rychlá měření.

Tloušťkoměr
Když už jsme u toho měření, nemohu opomenout tento úžasný nástroj. Začátečník ho asi zas tak nepotřebuje, ale když potřebuju vědět, jestli má lepenka 2 nebo 3 mm, nebo jak silný je tento arch papíru, je to jasná volba.

Řezací podložka
To je nutnost. Pořád něco budete řezat a nechcete si pořezat stůl. Já jsem si pořídíla velikou kvůli velkým archům. 
Prodávají nejrůznější velikosti. Myslím, že A4, A3 mívají i v papírnictví.

Řezák
Pořiďte si nějaký hobby řezák z nářadí. Dobrý je s kovovou rukojetí. Plastový může asi prasknout. A ty úzké s malým řezákem jsou na nic. 

Skalpel
Lepší alternativa těch úzkých kancelářských řezáků. S tím dělám jemné řezy a ořezy. 

T I P :
Opravdu si vryjte do paměti ono pořekadlo ,,Dvakrát měř a jednou řež"
Je v tom schovaná hluboká pravda, spousta nadávek a zkušeností.


2. L I S O V Á N Í

Už jste si nařezali papíry. Teď si je složíte do složek a dáte vylisovat.

Kostka
Knihařská kost je hodně důležitá věc, kterou se hodí mít. Je to totiž univerzální nástroj a nenahradí ho tupá pravítka, nůžky nebo nevím, co ještě. Dělá rýhy (biguje), uhlazuje, je to váš nehet, čistý prst a dlaň. Tím chci říct, že nedoporučuju uhlazovat rukou, pokud ji nemáte čistou nebo suchou. A můžu vám říct, že knihař má ruce vždycky zaprasené od lepidla. Když si nebudete chtít něco upatlat, budete si muset vypěstovat syndrom častého mytí rukou. Ještě jedna věc - když se vám nepotí ruce, je pro vás práce s papírem ideální. Kostku můžete použít právě při skládání papírů napůl, když je to zapotřebí. A z čeho je knihařská kost? Trochu jsem googlila a našlo mi to, že z hovězí nebo velrybí kosti. To mě trochu děsí jako zapáleného milovníka zvířat. Zní to jako by to bylo z rohu jednorožce, že? : / Existují i jiné materiály, třeba teflon (tuhle ovšem omylem nezapalte, když máte doma kanárka). Viděla jsem ale, že se vyrábí i kovové. 

Desky
Když chcete vylisovat složené složky, dáte to mezi desky a do lisu. Když nemáte lis, tak ty desky zatížíte něčím jiným. 

Těžítka
Činky, těžítka, staré harampádí, jehož původ by ani v Kufru nepoznali. Je to težké a malé, ale tak, že se to dá často zvedat? Tak to je ono. Může to být nějaké divné kolečko z dílny. Nebo třeba placatá činka z cvičícího stroje, to jsem 
třeba našla já. A tak různě. Chce to ale vyčistit a nejlépe obalit ve fólii, pokud by to mělo tendenci špinit.

Svěrák
Tu a tam se může hodit, když chcete pevně stáhnout papíry mezi deskami třeba. Nebo i jako alternativa lisu.


3. Š I T Í 

Tak, složky jsou vylisované, papír si trochu sendul. Je čas rozkreslit šití.

Tužka
To není potřeba složitě vysvětlovat. Mějte po ruce různé psací nástroje, abyste si mohli poznačovat rysky, zapisovat rozměry a tak.

Malé pravítko
Změříte si velikost složky, rozpočítáte na díly a zakreslíte. Klidně víc pravítek - kovové, plastové, s Mickey Mousem...

Šídlo
Je šikovné si dírky předděrovat nebo šít rovnou.

Jehla
Knihařská jehla s širším očkem, aby se tam vlezla nit. Lepší je dlouhá a tenčí, 
ale je dobré si vyzkoušet, co komu sedí.

Nit
Rozhodně nedoporučuji obyčejné nitě na textilní šití. Jsou tenké, trhají se a zamotávají. 
Asi je možné použít bavlnku, ale já dávám přednost silnějším knihařským nitím. 

Vosk
Před šitím se může nit navoskovat, a tím se nebude tolik zamotávat.


4. L E P E N Í

Lepidlo
PVA (polyvinyl acetát) na lepení hřbetu. Může se naředit, aby mělo řidší konzistenci a trochu to zpomalí schnutí. 

Škrobové lepidlo
Hodí se na lepení potahu desek. Schne pomaleji, takže dává prostor pro opravy a vyhlazení. 
Je dobré ho skladovat v ledničce, anebo přidat trochu PVA pro konzervaci.

Štetec
Malé, velké, ploché nebo kulaté. Každý se hodí na něco jiného. 
Já je používám spíš na menší věci – lepení proužků, hřbetu atd.

Váleček s nádobkou
Tohle zbožňuju. Místo lepení desek štětcem, který bývá hodně nasáklý lepidlem a dělá šmouhy,
používám váleček na barvu. Ten umí rovnoměrně nanést lehkou vrstvu lepidla a umožňuje pracovat rychle.
Časem se jak štětce a válečky slepí, proto je dobré je nenechat vyschnout a buď je mýt vždy v lepidle,
nebo je hned umýt. Pokud mi zbyde lepidlo v nádobce, přikryju ji potravinářskou fólií. Lepidlo časem houstne,
takže ho chce vždycky trochu aktivovat a rozmíchat. Když chci čistou nádobku, nechám zbytky lepidla na vzduchu
uschnout. PVA jde pak skvěle sloupnout. U škrobu to už tak moc nešlo, láme se. Tam by měla pomoci horká voda.

Makulatura
Tak se říká pomocným papírům, které se používají při lepení. Bude to chtít nějaké zbytkové papíry.
Vyplatí si takové papíry skladovat a využít je co nejvíc. A pak samozřejmě zrecyklovat.


5. E X T R A

Plochý nůž
V knížkách ho uvádějí. Jde tím odřezávat balící papír, ale já žádný nemám
a zatím mi nikde nechyběl. Ale to asi proto, že si balící proužky na hřbety stříhám na míru.

Kladivo
Na kulacení hřbetu se hodí kladívko nebo palice s širší plochou.
Dělá se to jemně, žádné zběsilé bušení kladivem do knížky. :)

Kovové kružítko
Jde použít třeba při začišťování nalepených desek, když je chceme mít zevnitř
hezky zarovnané a stejné velké záložky, aby to opticky nevadilo pod předsádkou.
Rýhou se vyznačí vzdálenost od kraje a řezákem odřežou přebytky.

- - - - -

Tohle jsou takové základní nástroje do výbavy, které nejčastějši používám při výrobě.
Určitě ještě něco chybí. Klidně napište do komentářů, jestli vás ještě něco napadá.
Potom už jsou specifičtější nástroje třeba nože na tenčení kůže, kleště na růžky apod.

V dalším kroku se zaměřím na materiály, které se stávají součástí knihy 
jako třeba kapitálek nebo záložka. 

středa 20. června 2018

Jak poznat směr vlákna papíru

Vlákno musí vždy být ve vertikálním směru, tj. shora dolů.
Při takovém umístění se při ohnutí bočních stran snadněji zavírá.
Naopak při ohnutí horní a spodní strany to jde hůře, protože vlákno klade odpor.


Když papír ohnete napůl, tak při správném směru vlákna vznikne
hladký ohyb, kdežto při ohnutí proti vláknu se papír v ohybu divně krabatí
a vytváří takové linky, jak se vlákno láme.


Dalším způsobem, jak to poznat, je papír u hrany namočit.
Ve směru vlákna shora dolů se bude papír vlnit do pravidelných vlnek.
Z toho důvodu je nevhodné, aby byl směr vlákna horizontálně, protože
při lepení knižní bloku by se stránky začaly vlnit. 



Kde je důležité sledovat směr vlákna
- na vnitřních papírech 
- na deskách 
- na potahu desek 

Prostě všude. A vždy musí být vlákna vlákem směřem shora dolů.
Když se budou vlákna křížit, třeba když jsou desky vláknem špatně zleva doprava,
ale potah správně, tak se vzájemným pnutím bude deska podivně vlnit.

Desky s potahem se vždy vlní, protože plátno je z jedné strany táhne.
Jakmile bude knižní blok zavěšený do desek, tak se to vyrovná.

Proč tam vůbec nějaký vlákna jsou?

Je důležité si říct, jakým způsobem se papír vyrábí.
Rostlinná vláknitá směs (ano, tady jsou ty vlákna) se vyrábí většinou ze dřeva, lnu či konopí.
Surovina je rozemletá a poté smíchaná s vodou a lepidlem. Válce poté tuto směs vyhlazují 
a roztírají určitým směrem. Usušená směs je potom řezána na archy papíru. 
A tady je rozdíl, jestli papír nařežou na šířku nebo na výšku ke směru vláken. 

Vlákna jsou zapotřebí vždy shora dolů
Papír, který je na šířku, je označen jako široká dráha. (SB)
Papír, který je na výšku, je označen jako úzká dráha. (BB)



Jaký je směr vlákna u potahu?
U knihařského potahu je to podobné spíše textilním látkám.
Potahy stejně jako látky jsou tkané z nitek (papírové potahy sem teď nepatří).
U těch se sleduje, která vlákna jsou hlavní napnutá shora dolů (osnova, č.1 na obrázku)
a která jsou propletená mezi nimi (útek, č.2). Vlákna z osnovy jsou dlouhá, pevná
a jsou to, co vlákna u papíru, na jejich směru záleží. 

Když zkusíte natáhnout tyto vlákna od sebe, ani se nehnou. Kdežto ve směru osnovy 
(zleva doprava) můžete plátno natáhnout snadněji, protože tam není takový tlak. 

Obvykle jsou plátna namotaná v rolích, u toho je pak snadné poznat směr vlákna,
protože to je ta dlouhá namotaná strana. Je snadnější napnout několik dlouhých vláknem
a kolem nich proplétat útky, než naopak. Když už máte jen kousek potahu, zkontrolujete
to pomocí tahu (ve směru vlákna to nejde natáhnout, do stran ano). Bude se to vlnit stejně 
jako u papíru a dá se obdobně navlhčit okraj.

            zdroj obrázku: Wikipedie