Jak poznat směr vlákna papíru

Vlákno musí vždy být ve vertikálním směru, tj. shora dolů.

Při takovém umístění se při ohnutí bočních stran snadněji zavírá.

Naopak při ohnutí horní a spodní strany to jde hůře, protože vlákno klade odpor.

Když papír ohnete napůl, tak při správném směru vlákna vznikne

hladký ohyb, kdežto při ohnutí proti vláknu se papír v ohybu divně krabatí

a vytváří takové linky, jak se vlákno láme.

Dalším způsobem, jak to poznat, je papír u hrany namočit.

Ve směru vlákna shora dolů se bude papír vlnit do pravidelných vlnek.

Z toho důvodu je nevhodné, aby byl směr vlákna horizontálně, protože

při lepení knižní bloku by se stránky začaly vlnit. 

Kde je důležité sledovat směr vlákna

- na vnitřních papírech 

- na deskách 

- na potahu desek 

Prostě všude. A vždy musí být vlákna vlákem směřem shora dolů.

Když se budou vlákna křížit, třeba když jsou desky vláknem špatně zleva doprava,

ale potah správně, tak se vzájemným pnutím bude deska podivně vlnit.

Desky s potahem se vždy vlní, protože plátno je z jedné strany táhne.

Jakmile bude knižní blok zavěšený do desek, tak se to vyrovná.

Proč tam vůbec nějaký vlákna jsou?

Je důležité si říct, jakým způsobem se papír vyrábí.

Rostlinná vláknitá směs (ano, tady jsou ty vlákna) se vyrábí většinou ze dřeva, lnu či konopí.

Surovina je rozemletá a poté smíchaná s vodou a lepidlem. Válce poté tuto směs vyhlazují 

a roztírají určitým směrem. Usušená směs je potom řezána na archy papíru. 

A tady je rozdíl, jestli papír nařežou na šířku nebo na výšku ke směru vláken. 

Vlákna jsou zapotřebí vždy shora dolů

Papír, který je na šířku, je označen jako široká dráha. (SB)

Papír, který je na výšku, je označen jako úzká dráha. (BB)

Jaký je směr vlákna u potahu?

U knihařského potahu je to podobné spíše textilním látkám.

Potahy stejně jako látky jsou tkané z nitek (papírové potahy sem teď nepatří).

U těch se sleduje, která vlákna jsou hlavní napnutá shora dolů (osnova, č.1 na obrázku)

a která jsou propletená mezi nimi (útek, č.2). Vlákna z osnovy jsou dlouhá, pevná

a jsou to, co vlákna u papíru, na jejich směru záleží. 

Když zkusíte natáhnout tyto vlákna od sebe, ani se nehnou. Kdežto ve směru osnovy 

(zleva doprava) můžete plátno natáhnout snadněji, protože tam není takový tlak. 

Obvykle jsou plátna namotaná v rolích, u toho je pak snadné poznat směr vlákna,

protože to je ta dlouhá namotaná strana. Je snadnější napnout několik dlouhých vláknem

a kolem nich proplétat útky, než naopak. Když už máte jen kousek potahu, zkontrolujete

to pomocí tahu (ve směru vlákna to nejde natáhnout, do stran ano). Bude se to vlnit stejně 

jako u papíru a dá se obdobně navlhčit okraj.

            zdroj obrázku: Wikipedie

Kurz výroby papíru od Papyrea

Když se řekl ruční papír, vybavila jsem si, jak jsme ve školní družině nechali rozmočit kousky novin, vytvořili opravdu podivnou hmotu, kterou jsme naplácali na míč a jakmile to uschlo, vznikla z toho ještě podivnější papírová miska.
Takže ruční výrobu papíru jsem měla zafixovanou coby neforemnou hmotu podivné barvy a konzistence, ze které byl papír hodně tuhý a naprosto nevhodný na psaní.

To se změnilo, když jsem absolvovala víkendový kurz, který pořádala papírna Papyrea v zázemí krásného papírnictví
Kaš-mi-daš v Praze. Tam jsem se dozvěděla, jak se papír vyrábí, dekoruje
a zpracovává a taky že v domácích podmínkách si takový kvalitní a tenký papír jen tak nevyrobím!

Proč? Kvůli surovinám. Jsou na to potřeba rostlinná vlákna nejlépe z lnu či konopí. Jejich pěstování je ale náročnější, než získávání vláken ze stromu, které je výnosnější, ale zato papír méně kvalitní.
K takovým surovinám je už těžší se dostat. A potom taky jejich zpracování představuje komplikaci v domácím prostředí. Vlákna musí být opravdu jemně pomletá, což dělá průmyslový stroj, který takto připravuje vlákna klidně i celý den. To asi mixér moc neutáhne.

Jen při takové přípravě jsou vlákna dostatečně jemná, aby z nich vznikl krásně jemný a tenký papír.
Pokud si chcete vyrobit papír doma, tak nejdostupnější způsob je rozmočení už existujících papírů.
Papír by měl mít konzistenci jako rozmočený kapesník. Směs se smíchá s vodou a klížidlem (lepidlo PVA - tak lžíce na kg směsi), které je vhodné přidat zvláště v případě psaní na výsledný papír.

Směs se dá také různě zdobit. Naházet do kádě bylinky či okvětní plátky nebo třeba vylouhovaný čaj udělá krásnou strukturu. Je to zábava. Jen člověk už po nějaké době neví, co by tam ještě hodil. :D

Takovou směs je dobré rozmíchat ve větší kádi, kam se vleze rámeček a bude se to pohodlně nabírat. Na to je potřeba mít rámeček s napnutou síťovinou (třeba na sítotisk) a jeden volný rámeček. Oba k sobě musí velikostně pasovat. Volný rámeček přijde zvrchu na ten se síťovinou a posléze se nabere hmota pohybem jako když radlice bagru nabírá hlínu. Lehce se tím pohybuje, když je potřeba vyrovnat rovinu, ale hlavně se čeká, až odteče voda. Potom se sdělá horní rámeček a na sítu zůstala papírová hmota. Ta se musí šikovným pohybem vyklopit na vlhké látkové utěrky, osušit houbou, odklopit rámeček a překrýt další utěrkou.

Jakmile máme dostatečný počet připravený papírů mezi utěrkami, je potřeba z nich vylisovat vodu.
Potom nechat uschnout ať už zavěšené na šňůře jako prádlo nebo se to nalepí na sklo, což mě hodně zaujalo, tato strana papíru je potom totiž krásně hladká.

Na závěr se papír po uschnutí ještě jednou vylisuje (či přežehlí) a je připraven na klasické zpracování. Třeba obálky a dopisní papír z toho vypadají opravdu luxusně. My jsme si potom druhý den ušili zápisník. Překvapilo mě, jak je ruční papír krásný na deskách a jak se s ním skvěle pracuje.

Výroba papíru je pro zábavu snadná, ale v profesionální výrobě to už taková brnkačka není. Stačí špatný pohyb a už je tam nějaká stopa. Záleží i na konzistenci hmoty a vláknech. A hlavně, každý papír je originál a udělat je podobně už vyžaduje mistrovský cvik. Takže klobouk dolů!

Kurz jsem si opravdu hodně užila nejenom kvůli jeho náplni, ale také že se tam sešla spousta kreativně naladěných lidí, kteří rádi vyrábí rukama a tíhnou k různým technikám ať už ke knihařství nebo kaligrafii (kaligrafka Krasopiska byla také na kurzu, mrkněte na svatební pozvánky, které vznikají pod jejíma rukama na papíře od Papyrea, stojí to za to!) . Líbí se mi, jaká komunita vzniká kolem papíru, který všechny tyto řemesla propojuje. Podívejte se na web nebo facebook Papyrea, dělávají kurzy u nich v papírně!